středa 12. října 2016

Prosím spinkej

Stojím nad dětskou postýlkou, kde právě spokojeně oddechuje uspaný syn. Dnes určitě přijde ta noc, kdy se vyspím! Modlím se tak každý večer. Jak je možné, že některé dítě zvládne spát celou noc v kuse bez jediného probuzení a jiné se probudí několikrát za noc? Kdy už se konečně vyspím?
Přišla mi zpráva od manžela, zavolej, až uspíš Pufika. Jsme sami doma a já vím, že to nezvládnu. Rozhodla jsem se, že nebudu uspávat a syn se naučí spát sám ve své postýlce. Selhala jsem. Jak můžu tohle o sobě říct?!? Ale cítím to tak. Nedokážu své dítě nechat plakat. Opakovaně se k němu vracím a ujišťuji ho, že jsem tady pro něj. Zase jsem si přečetla úžasně chytrou knihu a článek v časopise MAMINKA a řekla jsem si, zvládneme to! Všichni společně.
Nezvládla jsem to, opět jsem syna vyndala z postýlky a ukolébala jej v náručí. Jeho miminkovské vůně se nikdy nenabažím. Volám manželovi, selhala jsem, opět jsem ho ukolébala. Po zavěšení telefonu přemýšlím nad jeho slovy. Copak by jsi dokázala usnout sama? Víš, přeci, že tě potřebuje! Vím!!! Také nedokážu usnout sama. Nejhorší večery jsou ty, kdy jsem bez milovaného manžela. Ležím v posteli a čekám, kdy přijde. Od narození se bojím tmy. Nikdy jsem nezvládala být doma sama a nechtěla jsem být. A teď to chci po svém synovi?
Pokládám ho do postýlky, hladím ho, zpívám ukolébavky a ujišťuji ho, že jsem tady pro něj a s ním. Syn se rozpláče a mé srdce je rozervané. Jako bych vzala kus papíru a roztrhala ho na malé díly. Nedokážu ho nechat samotného vykřičet.
Několik večerů jsme to tedy zkusili. Čekala jsem, jak bude reagovat přes den. Bohužel se stalo přesně to, co jsem očekávala :( Celý den se věšel na svou maminku, choval se jinak na cvičení, kde jindy řádí a dokonce nechtěl od maminky ani k babičce.
Půjdeme na to tedy jinak. Opět si budu "užívat" každodenní večerní ukolébání, ale zkusíme, zda projde ukolébání i od tatínka. Ať si konečně maminka také může jít zacvičit nebo do kina. Ovšem vystačí si i s vanou. Přestanu si vyčítat, že své dítě každý večer houpu v náručí. Nebudu si vyčítat, že s námi spí syn v posteli, když vím, že potřebuje kontakt. Je to prostě kontaktní dítě. Přála bych vám vidět jeho oči hledající maminku, když se v noci snaží utišit vřeštící dítě tatínek, aby maminka nemusela opět s prsem ven.
Až budete mít pocit, že jen to Vaše dítě nespí a budete zoufalé, podívejte se na stránky : www.prosimspinkej.cz
Nikdy mi nebylo lépe! Oni mají pravdu! Opět je to všechno o uspěchané době. Proč nechceme své děti uspávat? Protože chceme mít klid. Klid na práci a povinnosti.


1 komentář: