Před několika dny jsem s Josífkem odcházela od pediatričky a ta syna obdivovala. Nazývá ho torpédo a říká mu s úsměvem na rtech Pepíno. Protože jako obvykle přišla řeč na spánek našeho dítěte, povzdechla jsem si, že se nic nezměnilo! Ale odcházela jsem a říkala jsem, holčička bude jistě spavé dítě - musí!
Nicméně naše debata zahrnovala moje a naší pediatričky těhotenství. Zjistili jsme totiž, že nejen její děti (holka a kluk) byly stejně nespavé jako náš Josífek, ale své těhotenství prožívala naprosto stejně jako já!
Tudíž vyzkoušela všechny neduhy, které lze. Ovšem v úsměvem a těšením se! Nevím, jak se to možné, obě dvě jsme blondýnky a obě dvě jsme toužili po roli - maminka. Je krásné když docházíte s dítětem k pediatričce se kterou toho máte tolik společného.
Jen když píšu tyhle řádky, tak se musím smát. Myslím si totiž, že na složce našeho dítěte musí být napsáno : ukecaná matka, která chodí vždy pozdě a otec, který má nevhodné vtipy. Nicméně vypadá to, že jsme oblíbenci a včas jsem začala chodit!
Na těhotenství s Josífkem vzpomínám s láskou. Každý den jsem se těšila z rostoucího bříška a nemohla jsem se dočkat porodu a toho vytouženého okamžiku, kdy Josífka spatřím! Věděla jsem, že není čeho se bát. Nevím proč a děkuji za to, ale nic jsem si nepřipouštěla. Ani na jeden okamžik jsem si nepřipustila, že by se "něco mohlo stát". Na kontroly jsem se těšila a ani myšlenkou jsem si nepřipustila, že by něco mohlo být v nepořádku. Nechápu, asi má neznalost a nízký věk hrál s těhotenství roli :)
Jediný moment, který dokázal rozhodil mou těhotenskou mysl, byl den, kdy mi lékařka řekla, že se Josífek otočil! Lump! Krásně se na porod chystal a rozhodl se, zahrát si s maminkou. V ten moment se mi zhroutil svět! Najednou jsem si přišla bezradná. Dnes se tomu musím zpětně smát. Josífek se nakonec umoudřil a kdyby ne, dnes si už dovedu představit porod koncem pánevním. Ovšem při prvním těhotenství - vůbec.
Nechápu, proč celé mé těhotenství všechny okolo zajímala má váha! Nesnášela jsem otázku: Kolik jsi přibrala? Prosííím, neptejte se na tuhle otázku nastávající maminky! Je to přece tak individuální. Každá těhotná žena se cítí jinak a jistě si každá žena přeje, nepřibrat ani gram! Bohužel se to nepovedlo.
Přesto, že bříško rostlo a já jsem z něho měla radost, už jsem neskákala ze strií, objevující se na mém břiše. Prosíím i tohle je tabu. Poučovat nastávající maminku o tom, čím a jak se má mazat. Když se maže a co má sakra dělat, když břicho je samá jizva.
Ráda vzpomínám na dny, kdy byl Josífek v bříšku a dny byly plné těšení se, objevování a nového poznání. Vzdělávání se v úplně nových věcech.
Těšte se i vy nastávající maminky ze svých bříšek! Mluvte na miminka a milujte je, hýčkejte a radujte se!
