P.S. Posílám ti pusu

Vykračuji si tak po chodníčku s Josífkem a přemýšlím, že každé dětské období je něčím výjimečné. Obávala jsem se dne, kdy nám skončí kočárkování. Každou procházku jsem si užívala. Nasávala jsem čerstvý vzduch a pobyt venku mi podával tolik potřebnou energii na péči o mého živého syna.
Nevím, zda bude ještě lepší období. Věřím, že ano. Ale období, které nyní prožíváme se synem, je tím nejkrásnějším.
Každý den se Josífek naučí něco nového. Začíná povídat první slůvka. Nechodí, ale stále běhá. Zatím ho chůze a běh unaví, tak si rád sedne do kočárku. Můžeme tedy stále vyrážet na dlouhé procházky a přitom zkoušet první krůčky venku.
Je neuvěřitelné, jak vše pozoruje a objevuje. Každé ráno se probouzí a doufá, že z okna ložnice uvidí bagr. Každou procházku po okolí domova jdeme tedy po stopách bagrů.
Tento týden jsem byla na cvičení v Anahita, kam každý týden s Josífkem docházíme. Jedna maminka si v herní kavárničce postěžovala, že ji mrzí, že pokroky jejího chlapečka nemá s kým sdílet. Že je celý den se synem sama a nikdo nevidí jeho pokroky. Její kamarádka jí utěšovala, že na to má přeci jí. Že proto spolu tráví čas, aby si pověděli, kolik toho jejich lásky umí nového.
Proto vznikla a vznikají mateřská centra a je to moc dobře. Každá maminka potřebuje sdílet radost. Chce ukázat ostatním, že její syn umí poslat pusu, udělat PA-PA, předvést indiána.
Dříve rodiny žily pospolu. My bydlíme na okraji Prahy, kde jako dalších mnoho rodin bydlíme sami, bez rodiny. Proto si s maminky tvoříme komunitu matek, aby jsme mohli sdílet poznatky a sdílet radost z pokroků našich dětí. Vyhledáváme vlídná slůvka, radujeme se navzájem a jsme si podporou.
Je třeba se obklopit maminky stejného rázu a stylem výchovy, ale je stejně obohacující pozorovat jiné styly výchovy a vyslechnout si názory.
My s manželem se řídíme vlastní intuicí a doufáme, že s našeho syna vychováme čestného člověka, který se bude umět omluvit a poděkovat.
Jsem ráda, že jsem součástí našeho každodenního života maminek na našem "dvorečku". Děkuji, za Anahitu. Děkuji Ivě Kmínkové, která mě nemá za hysterickou matku, ale milující a pečující maminku, která se snaží rozvíjet své dítě a vést ho.

P.S. Mít čilé a živé dítě neznamená, že se musí maminka schovávat. Jen je třeba vybírat vhodné aktivity a navštěvovat takové kamarádky, které mají pochopení.