Zuby jako perličky

 Syn spokojeně oddechuje v postýlce a já mohu psát. Celé dny neřeším nic jiného, než zoubky. Trápí syna a tím pádem i maminku. Opět jsem si vzpomněla na slova kamarádky. Pokud je dítě zdravé je to paráda, když onemocní to je teprve"něco". To "něco" není nic závažného, prostě se nám "jen" klubou zuby. Ty zuby na které jsem se těšila. Ten první zub, který jsem vyhlížela a těšila jsem se, že si za něj koupím šaty. Šaty jsem si koupila, ale netušila jsem, kolik bolesti a bezesných nocí zoubky přinesou. S dítětem maminka stále na něco čeká. Přitom všechno má svůj čas. Těšila jsem se, až bude syn pást koníčky. Až se začne převracet na bříško a z bříška na záda. Přitom když to začal dělat, tak jsem vzpomínala, jak to bylo úžasné, když byl jen ležící miminko. Všechny ty krásné pokroky dětí nám pomáhají překlenout dny. Dny, které mi se synem utíkají tak rychle, že se nestačím divit. Dny, které jsou konečně naplněné. Tím nejkrásnějším smíchem. Konečně jsem přestala řešit zbytečné malichernosti. Řeším natolik důležité věci jako např.,zda není mému chlapečkovi zima nebo teplo. Píšu knížku receptů, počítám zoubky v pusince a říkám si, zda by nebylo lepší, kdyby se narodil se zuby. Vždyť ty zuby nás provází celý život. Neznám horší trápení, než se zuby. Všechna ta trápení, bych chtěla zažívat za svého chlapečka. Je neuvěřitelné, jak příroda vše krásně zařídila. Od těhotenství, porod, kojení...Jak říká můj muž, ještě, že má máma prsa :) Ta prsa nám teď zachraňují dny i noci.